Jak se zbavit stresu

Je toho hodně.
A je to znát.

Ne navenek, ale uvnitř. V napětí, které se s tebou táhne celý den. V hlavě, která se nezastaví ani večer. V pocitu, že všechno nějak držíš pohromadě, ale stojí tě to víc, než si připouštíš.

Tenhle text není návod, jak být v klidu.
Není to další věc, kterou bys měla zvládnout.

Je to místo, kde na chvíli nemusíš nic dokazovat.
Nemusíš si z něj nic odnášet. Nemusíš nic měnit. Stačí číst. Nebo jen být.

Když se ti během čtení uleví jen o kousek,
je to víc než dost.

Ráno: všechno se rozjede dřív, než vstaneš

Budík zazvoní a hlava naskočí okamžitě. Co všechno je potřeba. Co nesmíš zapomenout. Co se zase nestíhá. Dítě. Práce. Provoz dne.

Tělo ještě leží, ale už je v pohotovosti.

Zkus si teď, klidně při čtení, jen všimnout:

• kde v těle cítíš napětí
  Ramena? Krk? Čelist?

Nemusíš s tím nic dělat.
Jen si toho všimnout.

Ráno není o zvládnutí dne.
Je jen o tom udělat další krok. Nic víc.

Práce a vedlejší věci: jedeš dál, i když už nemáš z čeho brát

Maily chodí. Úkoly se vrší. Termíny se blíží. A vedle toho běží další věci, které nejsou hlavní, ale stejně je někdo musí držet.

Funguješ, protože jsi zvyklá fungovat.

Stres tady často není z množství práce.
Je z pocitu, že nesmíš polevit, protože by se něco rozpadlo.

Zkus si teď položit otázku, bez hledání odpovědi:

Kde bych dneska mohla ubrat, aniž by se svět zbořil?

Nemusíš to vědět hned.
Stačí tu otázku nechat být.

Úleva někdy přijde už z toho, že si připustíš možnost polevit.

Dítě: únava je hlasitější než trpělivost

Jsou chvíle, kdy tě všechno dráždí. Hluk, otázky, emoce. A hned za tím přijde výčitka, že bys měla být klidnější. Trpělivější. Lepší.

Ale možná nejsi netrpělivá.
Možná jsi jen unavená dlouho.

Zkus si to potichu říct:

Jsem unavená.

Ne „jsem špatná“.
Jen unavená.

Únava nepotřebuje opravu.
Potřebuje, aby ses na chvíli přestala snažit.

Partnerství: jste spolu, ale každý nese něco jiného

Stres v partnerství se často nemusí projevit hádkou.
Spíš tichem. Krátkými odpověďmi. Provozem místo blízkosti.

Možná toho máte oba hodně.
Možná jedete každý po svém.
A možná máš pocit, že když už je toho tolik, nemáš sílu ještě řešit vztah.

Tohle není selhání blízkosti.
To je únava.

Zkus si teď jen všimnout:

• jestli se víc stahuješ do sebe
• jestli mluvíš hlavně o tom, co je potřeba zařídit
• jestli máš pocit, že teď na to není prostor

Nemusíš s tím nic dělat.
Jen to vidět.

Partnerství ve stresu nepotřebuje opravu.
Potřebuje chvíli, kdy na něj nejsou kladené nároky.

Domácnost: věci, které nikdy nekončí

Uklidíš. A za chvíli to není vidět. Prádlo se pere pořád dokola. Věci se rozbíjejí, opravují a řeší.

A někde v hlavě běží pocit, že bys to přeci měla všechno zvládat.

Domácnost je proces, který nikdy nekončí.
Stres vzniká ve chvíli, kdy z něj uděláme měřítko vlastní hodnoty.

Zkus si dovolit tuhle větu:

Doma má sloužit nám. Ne my jemu.

Rozhlédni se a zeptej se:

• Co z toho, co tu vidím, teď nemusím řešit?

I když to pustíš jen v hlavě,
tělo to často pozná jako úlevu.

Vánoce: tlak, aby to bylo hezké

Všude je představa pohody. Klidu. Rodinné atmosféry. A čím víc se snažíš, tím větší je tlak.

Vánoční stres není o Vánocích.
Je o tom, že chceš zvládnout úplně všechno.

Zkus si teď jen dovolit pomyslet:

• že letošní Vánoce nemusí být dokonalé
• že mohou být jen o trochu míň náročné

Nemusíš nic měnit.
Jen si to dovolit.

A pak přijde nemoc

Dítě onemocní. Nebo ty. Nebo všichni. A všechno, co ještě nějak šlo, najednou nejde vůbec.

Ale nemoc ruší všechna pravidla hry.

V nemoci neplatí běžná měřítka.
Nejede se na výkon. Nejede se na výdrž.

Zkus si dovolit tuhle větu:

Teď to prostě nejde.

A to stačí.

Když se to všechno sečte

Práce. Dítě. Partnerství. Domácnost. Péče. Vánoce. Nemoc.
A nad tím vším pocit, že by ses měla víc snažit.

Ale pravda je jiná:

• tenhle tlak by unavil kohokoliv
• není divu, že jsi vyčerpaná
• není divu, že stres drží

A přece jen něco navíc

I když to teď možná tak nevypadá, stres není stav, ve kterém bys musela zůstat navždy.

Ne proto, že bys měla víc zabrat.
Ale proto, že to, co tě teď zatěžuje, není neměnné.

Mění se věci.
Mění se období.
A může se měnit i to, jak v tom stojíš ty.

Někdy velmi pomalu.
Po malých krocích.
Tak malých, že si jich skoro nevšimneš.

Ale i to je posun.

Neznamená to, že bude všechno lehké.
Znamená to, že nemusí být všechno pořád tak těžké.

Potichu na závěr

Nemusíš zvládnout všechno.
Nemusíš to zvládnout hned.
A nemusíš být pořád silná.

Jestli se ti teď dýchá aspoň o trochu líp,
tenhle text udělal přesně to, co měl.

A jestli ne, neznamená to, že je s tebou něco špatně.
Jen toho možná neseš víc, než se dá ulevit jedním článkem.

I to je v pořádku.

Pokud se stres vrací pořád dokola a máš pocit, že už nejde jen o jednotlivé dny, ale o dlouhodobý stav, může pomoct podívat se na to jinak a pomaleji, klidně se ozvi. Bez tlaku, bez závazku. Jen si to spolu projít a uvidět, co by ti mohlo pomoct.